Začátkem 20. století společenský tanec v Evropě začal pociťovat potřebu nových impulzů. Zdrojem nových tanečních stylů se stala Severní a Jižní Amerika. Objevují se pochodové a foxtrotové tance, zárodky waltzu a tanga. Mezi tanečními školami ale nepanovala shoda. Každá prosazovala svůj osobitý styl, což do tanečního prostředí vnášelo chaos. Angličtí učitelé tance se tedy rozhodli vzniklou situaci vyřešit. Ve dvacátých letech 20. století vybrali nejcharakterističtější tance, popsali nejpopulárnější variace a stanovili požadavky na hudební doprovod. Těmito pravidly připravili podmínky pro budoucí soutěžní tancování. I proto je za kolébku tanečního sportu považována právě Anglie.